Rozhovor s rozhodčím z NALC na EALC & NALC Show 2017

Winston Beavert, NALC rozhodčí a chovatel catahoul z Oklahomy/USA

byl rozhodčím pro honáckou soutěž a soutěž v exteriéru na velké EALC NALC akci v říjnu 2017 na farmě v Mitrově.

Winston je farmář a zkušený chovatel staré linie louisiánských leopardích psů – Diamond B Catahoulas. Pracuje denně se svými psy na farmě a má hodně zkušeností s tímto plemenem.

Členka našeho klubu, Stephanie Lang von Langen, využila příležitosti a položila mu několik otázek:

EALC: Winstone, když už vás tady mám, mám pro vás několik otázek. Co vás nejvíce zaujalo na EALC/NALC akci tady v Mitrově?

WINSTON: Asi nejvíce ze všeho to je zaujetí, s jakým se lidé věnují svým psům. Udělalo na mne opravdu dojem, v jaké kondici jsou vaši psi a jak moc jsou tady součástí rodin svých majitelů.

EALC: Co si myslíte, že je správná práce pro catahoulu, když majitelé nemají dobytek nebo farmu?

WINSTON: Myslím, že Evropané se hodně soustředí na soutěže jako jsou tady, biking, záchranařské vyhledávání, barvená stopa. To je dobré, protože jak víte, jsou to pracovní psi, a je dobré všechno, co zaměstná jejich mysl a tělo prací. To je to, k čemu jsou stvořeni.

EALC: Myslíte, že by měli catahouly dělat obranářský výcvik?

WINSTON: Moc jsem o tom přemýšlel. To jaké je to plemeno… Mohou být velmi agresivní, jsou to pracovní psi. Sám nemám moc zkušeností s takovým využitím, ale znám tyto psy… Museli by být vedeni velmi pevnou rukou, kdybyste je chtěli použít pro obranu. A hádám, že taková jsou i jiná plemena také, ale tohle je něco, co bych musel pozorovat a vyhodnocovat velice pozorné, kdybych chtěl něco takového dělat.

EALC: Jaký je rozdíl mezi catahoulami v USA a v Evropě?

WINSTON: Myslím, že je to velikost… Psi tam jsou vetší, ale může to být také prostředím, to víte horko a vlhkost v Louisianě  a některých dalších místech, jejich prostředí je činí trochu odlišnými. Možná to může ovlivnit i jejich velikost. Ale jinak jejich celkový vzhled je velmi podobný. A zdá se, že tito psi si stále zachovávají znaky, pro které byli chováni, a mají  své instinkty pro práci a pasení stejně jako mají ti za mořem.

EALC: Jaký charakter preferujete jako zkušený chovatel catahoul?

WINSTON: Moje zkušenost je, že my chováme silné psy, velmi inteligentní psy a chceme, aby pes dobře representoval i standard, ale důležitý je charakter, jaký pes má… Chci, aby měl kuráž a vervu do práce. To je to, o čem tohle plemeno je, tak proto to máme rádi.

 

Děkujeme vám za rozhovor

07.10.2017

Rubriky: Allgemein | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhovor s rozhodčím z NALC na EALC & NALC Show 2017

(Deutsch) Zwei Catahoularüden unter einem Dach – geht das?

Leider ist der Eintrag nur auf Němčina verfügbar.

Rubriky: Allgemein | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem (Deutsch) Zwei Catahoularüden unter einem Dach – geht das?

Aktivita a práce v různých fázích života catahouly

Amber Middaughs Catahoulas – hard work at the cattles

Louisiana Catahoula – louisianský leopardí pes je pracovní pes. Rančeři chovali toto plemeno v jižních státech USA speciálně pro lov, primárně divočáků a mývalů, pro shánění dobytka a hlídání farem a další úkoly. Catahoula je mnohostranné plemeno. Chovatelská selekce byla založena a je stále poháněna pracovními potřebami chovatelů. Z tohoto důvodu jsou stále pracovní vlohy tohoto plemene přítomny i v dnešním chovu. Catahoula chce a potřebuje pracovat a to nejen fyzicky. Je však třeba mít na paměti požadavky každého konkrétního psa, jehož potřeby jsou závislé na jeho věku.

Stephanie Lang von Langen, psycholožka zvířat a trenérka psů

Catahoula potřebuje odpočívat 12 až 16 hodin denně stejně jako ostatní psi. Psi, kteří mají odpočinku méně, se stávají nervozními a neklidnými. To ovšem vede často jejich majitele k nesprávnému závěru, že jejich pes potřebuje více zaměstnat. To je nebezpečné, protože hladina stresových hormonů v krvi narůstá a pes se stává agresivním a ztrácí koncentraci. Psi se zvýšenými stresovými hormony se nemohou učit a začlenit se dobře do svého prostředí. Proto je odpočinek, odpovídající věku, tak důležitý.

Catahoula jako štěně

Catahoula Nandi Besavej

Štěňata odcházejí ke svým novým pánům asi v 8 týdnech. V tomto bodě jejich života je mimořádně důležité seznámit se s novým prostředím a domovem. Co se týče délky procházek se štěnětem, platí hrubý odhad ca 5 min na měsíc věku; příliš mnoho nebo málo může vést k problémům v chování nebo ke zdravotním komplikacím.

V této fázi vývoje je důležité štěně socializovat. Obecně patří catahoula k plemenům, které jsou obezřetné vůči cizím v určitých situacích, a proto se mohou se projevovat příliš ostražitě a pozorně v zájmu své sebeochrany. V tomto stádiu je pro štěně naprosto kritické, aby bylo vystaveno pozitivní socializaci. Štěně by se mělo stýkat s dalšími plemeny v rámci školky pro psy. Mělo by být také seznámeno s různými lidmi.

Je důležité zmínit, že těmto podnětům by mělo být štěně vystaveno v rozumné míře. Jestliže je štěně přetíženo nadměrným množstvím stimulů, může to mít stresující efekt. Štěně by mělo být schopno tyto podněty vnímat a na to potřebuje čas a odpočinek. Jestliže mu není tento prostor a volnost dána, existuje velké riziko toho, že štěně vyroste v nervozního a příliš neklidného psa.

Kardio-vaskulární systém, kostra a svaly se musí vytvářet postupně. Jestliže je štěně vystaveno přílišné fyzické námaze, může to vést k trvalému poškození, které se projeví později v životě. Hraní si se štěňaty a psy je nejzdravější aktivita. Během her s ostatními psy se štěně rozvíjí mentálně i fyzicky.

Obecný problém je, že většina majitelů věří, že jejich pes je nervní a není ve své kůži proto, že má nedostatek práce. Výsledkem je to, že zatěžují štěně ještě vice, ať už procházkami nebo hrami. Problém je v tom, že přepracovaný pes vypadá také rozrušený a v nepohodě, a je tu riziko, že se stane hyperaktivním a nenaučí se odpočívat.

V případech, kdy pes neumí odpočívat sám, se doporučuje koupit přepravku a nechat v ní psa odpočívat nuceně.

Dospívající Catahoula

Topisaws Ace

Catahoula by neměla být vystavována v příliš raném věku sportům jako je agility, canicross, atd. Ačkoliv má toto plemeno mimořádné pracovní nasazení, neměli by psi pracovat příliš tvrdě, dokud jim není alespoň 12 měsíců. Pokud je catahoula vystavena nadměrné námaze příliš brzy, může to mít negativní dopad na jejich kardiovaskulární a kosterní systém.

Doporučuje se, aby catahoula začala s těmito aktivitami v rámci her a umírněně. Temperament, rychlost, s jakou se catahoula vzrušuje, stejně jako jejich vyjímečná schopnost se v této fázi učit je činí vhodnými pro značnou zátěž. Pro trénink catahouly se doporučuje využívat od raného věku metody, které vyžadují soustředění; tím bude mladý pes poslušnější i ve vzrušujících situacích.

Dospělá catahoula

Catahoula female Ashanti has fun with Dummy work

Jakmile je Catahoula zcela dospělá, neexistují už žádná omezení kromě toho, že trenér postupně zvyšuje zátěž a využívá vhodné tréninkové programy.

Výsledkem pokračujícího a pravidelného cvičení bude zdravý a schopný pes. Není žádoucí nechávat psa účastnit se opakovaných soutěží nebo pracovních situací bez odpočinku, který je potřeba na obnovení jeho sil při takových akcích. Přepracovat catahoulu není zodpovědné. Catahoula potřebuje práci a pohyb, ale musí to být přiměřené věku a stavu jednotlivých psů. Pes by neměl být tlačen na hranici svých možností, pokud situace dovoluje najít nějaký kompromis.

Potom je však otázka, jak zaměstnat vaši catahoulu. Pohyb sám na to nestačí, dospělí mohou běhat donekonečna.

Naše doporučení je najít takovou práci, která sedí jejich přirozenému charakteru. Měli by mít vyváženou práci, která požaduje využití jak mozku, tak nosu jako jsou např. vyhledávací či naučné hry.

Přepracovaný a málo zaměstnaný pes

Vyrovnaná Catahoula potřebuje pohyb a práci. Zejména v rané fázi existuje jen velmi tenká čára mezi málo zaměstnaným a přepracovaným psem.

Následující tabulka shrnuje symptomy obou těchto případů:

Symptomy přepracovanosti Symptomy nezaměstnanosti
• Nervozita  • Nervozita
• Destruktivní chování  • Destruktivní chování
• Snadné vzrušení  • Snadné vzrušení
• Nadměrné funění (uvolňování stresu)   • Letargie
• Nedostatek koncentrace  • Nedostatek koncentrace
• Výbušné a agresivní chování   • Agresivní chování

Jak je vidět, symptomy jsou si podobné. Bez znalosti celé situace je extrémně obtížné říci, zda catahoula má příliš mnoho nebo příliš málo práce.

Hraní:

Hraní si je důležité pro štěňata i pro dospělé catahouly. Psi, kteří si hrají se svými pány, jsou mnohem vyrovnanější a jsou i poslušnější, jak dokazují praktické studie.

Hraní má také životně důležitou funkci ve smečce, podporuje vazby v rámci smečky. Jako takové je součástí každodenního života. Je důležité si uvědomit, že hraní nezahrnuje hierarchii, každý z účastníků může být povalen, postrčen či předehnán.

Trenér si však musí být vědom následků takového hraní. Jestliže jeden z partnerů vždy jen vyhrává, může hra rychle vygradovat do konfliktu. Je důležité psy hlídat, zejména ty, kteří nejsou navzájem každodenními účastníky těchto her, aby bylo možno včas zasáhnout a zabránit konfliktu.

Varovná poznámka: míček

Hraní s míčkem má svá rizika. Mnoho trenérů vidí kolik zábavy mají jejich psi s míčkem, zvláště když ho honí; a tak jim ho hází donekonečna a věří, že dělají svému psovi dobře.

Bohužel účinek však může být pro takového hravého psa právě opačný. Honěním míčku uvolňuje pes dopamin. To je hormon, který zajišťuje pocit štěstí z toho, co děláme, je to taková chemická odměna. Pes se tak cítí dobře a nemá pocit fyzického vyčerpání. Tato sloučenina dovoluje psovi také překonat své přirozené limity a mobilizovat energetické zdroje. To má smysl, když divoký pes nebo vlk skutečně loví kořist. Na rozdíl od lovu, kde pes dostihne a pak zkonzumuje svoji kořist a následuje zasloužený odpočinek, pro míčkové závisláky hon nikdy nekončí a nikdy nemají dost.

In this case the ball is a relaxation ball

Majitel pokračuje v házení míčku a hra nabírá obrátky a dostává se mimo kontrolu. Pes se po dopaminu cítí dobře a ztrácí zájem o jiné podněty. Trenér, jiní psi, další výcvik – to vše ho už nezajímá. Pouze míček je důležitý a nakonec začnou všechny sociální dovednosti degenerovat.

Doporučuje se tyto míčkové hry omezit. Doporučuje se také, aby pes míček jenom nenosil, ale aby se naučil při této hře i jiné dovednosti jako je sedni, zůstaň a nebo hledej. Doporučuje se také měnit zhruba po třech hodech aktivitu a nebo přejít k nějaké jiné.

Cesta míčkového závisláka

1. Po usilovné míčkové hře ztrácí pes zájem o své okolí a ostatní psy.

2. Pes je rozrušený a zkouší přesvědčit svého trenéra, aby mu hodil další míček. Je typické, že pes nosí různé věci k nohám trenéra.

3. Na ostatní psy štěká, dokud je nedonutí k honičce, při které oni ovšem zjistí, že slouží jako náhražka kořisti.

4. Rozvíjející se závislák reaguje rychle na všechny pohybující se objekty. Cokoliv se hýbe může simulovat kořist.

5. Pes se stává závislým. Je možné ho z toho dostat, ale to vyžaduje čas a úsilí.

Shrnutí

Pracovní nasazení catahouly je mimořádné, nicméně je důležité, aby pes dostával podle plánu vyrovnaný příděl pohybu, práce, hry a odpočinku. Ti, kteří věnují takovému plánu dostatečnou pozornost, budou odměneni spokojeným psem, který relaxuje v přestávkách a je schopen být uvolněným partnerem pro jakoukoliv aktivitu.

Rubriky: Allgemein | komentáře 2

Otázka merle genu

 

Ačkoliv se typický merle vzor, tj. srst s výskytem různě velkých a nepravidelných ploch ředěných a koncentrovaných barev, objevuje u řady známých plemen, jako je např. kolie, border kolie, šeltie, australský ovčák, jezevčík, atd., netvoří obvykle takto zbarvení jedinci většinu populace těchto plemen. Je tomu tak nejspíš proto, že u těchto plemen je spojení obou merle zbarvených rodičů zakázáno chovatelskými řády nebo se běžně nedoporučuje. Důvodem je hlavně to, že z takových spojení se často rodí jedinci s převahou bílé barvy a často s řadou možných zdravotních defektů, které s takovým zbarvením souvisí.

Louisianský leopardí pes (Louisiana Catahoula, LC) se takovým zbarvením naopak pyšní. Spojování rodičů s merle/leopardím zbarvením je proto účelové a ani výskyt některých typických defektů, spojovaných s přítomností merle genu, který toho zbarvení způsobuje, většinu chovatelů LC v zemi původu, USA, neodrazuje. Není proto divu, že většina populace LC tento gen ve své genové výbavě nese a že jednobarevných/celobarevných/solid jedinců, kteří nejsou jeho nosiči, je v tomto případě menšina. Přitom se však nezdá, že by toto plemeno tímto stavem nějak výrazně strádalo a výskyt defektů byl řádově vyšší než u ostatních plemen s merle genem.

Merle gen (nebo lépe řečeno gen, který je za toto zbarvení zodpovědný) se podařilo kolektivu vědců, pod vedením Leigh Ann Clark, určit v r. 2006 (Clark et al. 2006, PNAS 103 (5): 1376-81). Byl to průlom, který konečně umožnil testovat psí populace i z tohoto hlediska. Prokázali, že tím, již nějakou dobu hledaným, genem je SILV (Silver-locus, Pmel17). Tento gen patří mezi geny známé tím, že ředí barvu srsti a jeho exprese se projevuje výlučně v oblasti kůže a očí. Zjistilo se, že genetické změny (mutace) v oblasti SILV genu ovlivňují normální funkci tohoto genu tak, že výsledkem je vzor srsti s oblastmi a skvrnami ředěného pigmentu smíchané s normálním pigmentem neředěným. Nemodifikovanou verzi SILV genu označujeme m, zatímco modifikované verze jsou označovány M (tzn. merle gen). Změny (modifikace) SILV genu jsou způsobeny insercí (vložením) mobilního genového elementu, zvaného retrotransposon, který může mít, jak se dnes ukazuje, různou délku. Zdá se, že délka této vsunuté sekvence, má také vliv na to, jakým způsobem se modifikace projeví ve fenotypu psa.

Typický M gen obsahuje insertní sekvenci o délce 259-262 bp a projevuje se známým merle/leopardím zbarvením u psů, kteří jsou heterozygoti (mM), a typickým double merle fenotypem s převahou bílé barvy u homozygotů (MM). Druhá modifikace, popsaná v původním článku, obsahuje kratší verzi insertu o délce ca 220 – 225 bp. Tato modifikace se v barvě srsti viditelně neprojevuje, a proto byla nazvána „skryté merle“ (cryptic, phantom) a značí se Mc. Heterozygotní i homozygotní jedinci (tj. mMc, a nejspíš také McMc) vypadají jako jednobarevní/solid, stejně jako homozygotní jedinci s nemodifikovaným genem (mm) ve své genetické výbavě. Odlišit je lze pouze genetickými testy.

 

 

Obě tyto varianty byly popsány u všech studovaných plemen a jejich dědičnost je autosomální a neúplně dominantní. Od každého z rodičů získává potomek 1 alelu tohoto genu a rozložení výsledných genotypů se řídí klasickou Mendelovskou genetikou.

„Leopardí“ merle gen prokázalo nedávné důkladnější testování merle genu u populace LC. Byla totiž detekována další modifikace SILV genu, insertem o délce 243- 249 bp, která se u ostatních plemen zatím neprokázala. Pro zjednodušení a odlišení od obou výše zmíněných typů používám dále pracovní název Ma. Délka vsunuté sekvence v SILV genu je něco mezi normální MaMc a ve fenotypu se projevuje méně výrazně než M, ale více než Mc. Heterozygoti Ma (tj. mMa) se rodí jako celobarevní/solid, ale zdá se, že se vzrůstajícím věkem psa, se merle vzor v srsti stává výraznější a patrnější. Homozygoti, tj. MaMa, mají obvykle merle vzor, avšak vše v ředěných barvách, tj. zejména modrá a nejspíš i další ředěné barvy, ale nejsou převážně bílí. Kombinace Ma a normálního M, tj. MaM, dává fenotyp, kterému říkáme patchwork, kde se střídají větší plochy různých barev s leopardím vzorem a také plochami bílé barvy. Heterozygoti McMa vypadají také spíš jako jednobarevní.

Přítomnost LC specifické modifikace SILV genu, tj. Ma, vysvětluje případy, kdy se ze solid zbarvených rodičů narodí potomci leopardích barev a vzorů. Podle našich dosavadních poznatků, se přítomnost Mc bez genetické analýzy rozeznat podle fenotypu nedá.

V této chvíli a za našich současných znal ostí to vypadá, že pro vysvětlení odlišného chování merle genu u LC nejsou třeba žádné další neznámé geny. Nicméně

„patchwork“ – Genotyp MaM

regulace, modifikace a vzájemné ovlivnění dalšími geny nemůžeme ani zcela vyloučit, dokud nebude známo více informací o mechanismech exprese tohoto modifikovaného genu, dědičnosti různých délek SINE a případné přítomnosti a efektech dalších genů. Může tu hrát i určitou roli např. piebald gen, který někteří LC určitě také mají a který může zvyšovat množství bílé barvy srsti.

 

Stanovení merle genu provádí firma Biofocus v Německu. Metodika je založena na analýze PCR produktů podle specifických primerů. Pro analýzu je nutno izolovat z výchozího materiálu DNA. Praxe ukazuje, že spolehlivějším výchozím materiálem je malé množství krve.

Dosavadní výsledky potvrzují, že LC je plemeno „promořené“ merle genem. Ukázalo se, že více než 80 % testovaných jedinců bylo nosičem nějaké formy merle genu. Z tohoto počtu bylo více než 30 % double merle nějakého typu a více než 30 % vypadalo jako solid.

Napsala RNDr. Helena Synková

Rubriky: Allgemein | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Otázka merle genu

Catahoulo, ukaž mi své zuby

Problematice kvality chrupu nebylo u plemene Louisiana Catahoula (LC) věnováno zatím moc pozornosti. Je tomu tak proto, že je to původem americké plemeno a že ani v zemi původu se touto otázkou nikdo příliš nezabývá. NALC standard platný od r. 1977 (poslední revize v r. 1994) i nejnovější UKC standard (2008) říká, že: „Skus je silný, nůžkový; klešťový skus je přijatelný. Vysoce žádoucí je kompletní chrup, ale zlomené zuby se nepenalizují. Mezi vážné vady patří předkus nebo podkus, ale není to vada, která jedince zcela diskvalifikuje.“ LC je pracovní plemeno a větší důraz byl vždy kladen na jeho pracovní vlastnosti spíše než na exteriér a kvalitu chrupu. To je také dědictví, se kterým si dnešní chov musí poradit.

Evropské chovy a plemena, která zachovávají víceméně původní parametry lebky divoce žijících příbuzných šelem, mají většinou předepsán kompletní chrup a nůžkový skus a odchylky jsou tu sledovány a penalizovány mnohem více. Má to jistě svůj dobrý důvod, kterým je zejména funkčnost úplného chrupu a ideálního uspořádání zubů. Nicméně odchylky od ideálu se vyskytují i u divoce žijících šelem a v chovech různých plemen psů nejsou dnes již některé vady výjimečné, i když nejsou žádoucí.

Domácí i divoce žijící psovité šelmy mají mít v dospělosti 42 zubů. Mléčných zubů je 28.

Trvalý chrup obsahuje řezáky (Incisives – I), špičáky (Caninus – C), třenové zuby (Praemolares – P) a stoličky (Molares – M). Horní a spodní čelist se liší počtem stoliček. Vzorec trvalého chrupu znázorňuje následující tabulka:

Horní čelist       M2,M1,P4,P3,P2,P1,C,I3,I2,I1-I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2
Spodní čelist M3,M2,M1,P4,P3,P2,P1,C,I3,I2,I1-I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2,M3

Vývoj chrupu a usazení všech zubů trvá poměrně dlouho, to shrnuje následující tabulka:

Věk Mléčné zuby – 28 Trvalé zuby – 42 Čelist horní a dolní
3-6 týdnů Prořezávají se špičáky    
4-6 týdnů Prořezávají se řezáky    
6 týdnů Prořezávají se třenové zuby    
3.-4. měsíc Začíná výměna mléčných zubů Rostou klešťové řezáky  
4.-5. měsíc   Rostou středové a krajové řezáky  
4.-6. měsíc   Rostou špičáky  
4.-5. měsíc   Rostou zuby třenové a prořezávají se stoličky  
7. měsíc   Dorůstají stoličky, měl by být již uspořádán celý dospělý chrup  
9.-11. měsíc     Do této chvíle rostou obě čelisti nezávisle na sobě
1.-2. rok   Usazení dolních klešťových řezáků  
2.-3. rok   Usazení dolních středových řezáků  
3.-4. rok   Usazení horních klešt’ových řezáků  
5. rok   Usazení horních středových řezáků  

Pro pochopení závažnosti různých vad je dobré vědět, co je vlastně správně a proč. To bude asi nejlépe vysvětlit na příkladu vlka. Vzhledem k tomu, že červený vlk patří pravděpodobně i mezi předky LC, je to dobrý příklad a může vysvětlovat také fakt, proč LC zřejmě nepatří mezi plemena, která vykazují obecně tolik žádaný plný zákus při výcviku obran, jak ve svém článku zmiňovala i Anke Boysen (http://www.ealc.info/cs/pracovni-pes/).

Při výcviku obran se od psa žádá, aby na plný zákus uchopil „kořist“ (rukáv, peška, apod.), tj. mezi své stoličky a třenové zuby a až za špičáky. To ale není způsob, který používá při lovu vlk. Ten zachytává a strhává kořist přední částí tlamy, tj. pomocí 4 špičáků, které kořist prokousnou. Postavení a tvar špičáků, kombinované se sílou čelisti, nedovolí kořisti, aby se z takového sevření vytrhla. Ve chvíli, kdy je kořist na zemi, kusy masa, které vlk polyká, jsou vytrhávány pomocí největších zubů. Horní P4 a M1 na spodní čelisti na každé straně jsou specializovány pro tuto práci. Jsou to největší zuby psovitých šelem. Jsou velmi ostré a jejich umístění uprostřed celé čelisti je právě v místě, kde může čelist vyvinout největší tlak. Řezáky, umístěné vpředu tlamy, se využívají pro jemnější práci, kterou vyžaduje ohryzávání zbytků masa z kostí, a jsou také užitečné při vykusování obtížného hmyzu z kožichu nebo trnů z pacek. Ostatní stoličky jsou ploché a vhodné pro mělnění rostlinné potravy. Vlci a kojoti si totiž doplňují stravu i různými plody, trávou apod. Tuto potravu je třeba trochu předžvýkat, aby začal trávicí proces.

Výše zmíněné ukazuje, že i když existují specializované zuby, jejich umístění v čelisti je dáno jejich funkcí. Účinná funkce vyžaduje správně tvarovanou lebku a spodní čelist. Morda musí být dostatečně dlouhá a široká, aby se tam všechny zuby ve správné pozici vešly. Síla čelisti tak není jen otázkou svalů, ale také tvaru lebky (1).

U většiny pracovních plemen s normálním tvarem lebky zůstala výše zmíněná struktura chrupu zachována, protože je funkčně nejúčinnější. Nicméně mezi typické vady, které se objevují, patří chybějící zuby a vady skusu, tj. vzájemného postavení řezáků.

Výzkum divoce žijících vlků prokázal, že jednou z mála zjištěných častějších vad byla nepřítomnost poslední stoličky, M3.  Zdá se proto, že chybějící M3 není pro funkčnost chrupu závažná a neměla by být považována za problém ani u psů (2).

 Chybějící zuby jsou vadou celkem častou i u LC, ale tato skutečnost a její závažnost by měla být posuzována podle toho, kolik a jakých zubů chybí. Nejčastěji chybí některé třenové zuby (P1, P2 nebo P3), někdy i některé stoličky (M2, pravděpodobně i M3).

Pokud chybí P1, jeden z nejmenších zubů, je to menší problém než, když chybí P4 nebo M1, které patří mezi zuby největší a nejdůležitější (viz výše). Čím více zubů chybí, tím méně je chrup funkční. Vzhledem k tomu, že chybějící zuby se často objevují v určitých liniích, je rozhodně třeba se vyhnout spojování stejně zatížených jedinců. Dědičnost těchto vad však není jednoduchá a např. nepřítomnost některých třenových zubů byla popsána různými modely dědičnosti, někdy i v závislosti na plemeni. A tak např. nepřítomnost P2 může být popsána modelem recesivní dědičnosti jednoho hlavního genu, zatímco chybějící P4 má mnohem komplexnější genetický mechanismus (3).

Další aspekt, kterému je třeba u LC v současné době věnovat větší pozornost, je typ skusu. Ideální je skus nůžkový, horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní čelisti nebo je mezi nimi mezera maximálně 1 mm a všechny třenové zuby nebo stoličky úplně dosedají. Přijatelnou variantou je i skus těsný nůžkový, kdy se horní i dolní řezáky dotýkají příliš nebo jsou dolní řezáky vychýleny v podélné ose dopředu. Podle standardu je také povolený skus klešťový. Při tomto typu skusu dosedají horní řezáky přímo na řezáky čelisti dolní, což způsobuje jejich rychlejší obrušování. To není ideální, ale neovlivňuje to v podstatě funkčnost chrupu a obě čelisti mají stejnou délku. U některých plemen, včetně LC, se tento typ skusu považuje za normální, i když někteří autoři ho považují již za méně závažný projev předkusu. Na druhé straně byl klešťový typ skusu pozorován i u volně žijících vlků a měla ho ca třetina zkoumaných jedinců.  Zdá se proto, že to nemůže být závažná vada, protože taková strukturní vada není u přírodních druhů do takové míry tolerována, zejména pokud na tom závisí přežití daného druhu.  

Mezi závažnější vady však patří ty, které jsou způsobeny různou délkou horní a dolní čelisti. Předkus znamená, že spodní čelist je delší než horní a řada spodních řezáků se nachází před řadou řezáků horních. Takové postavení čelistí se vyskytuje normálně u některých plemen, které mají zkrácenou lebku, jako jsou boxeři, anglický buldog, shi-tzu, lhasa apso atd. Jinak se považuje spíše za méně rozšířenou vadu u plemen s normálními parametry lebky. Je to však vada jednoznačně geneticky podmíněná.

Podkus se vyznačuje zkrácením spodní čelisti a mezera mezi horními a dolními řezáky je širší než 2 mm. Tato vada se podle některých zdrojů projevuje v posledních letech u všech plemen častěji a na rozdíl od předkusu jsou za ni zodpovědné i faktory vnějšího prostředí, stejně jako dědičné dispozice. Podkus znamená oslabení spodní čelisti a ovlivňuje funkčnost chrupu více než předkus. Může to být vada získaná také během vývoje chrupu a to i díky nevhodné stravě v době růstu zubů a čelistí.

U LC se kromě chybějících zubů objevuje čím dál častěji skus klešťový a z těch závažnějších vad, předkus. Není pochyb o tom, že tyto vady a abnormality jsou dědičné. Růst čelistí je nerovnoměrný, každá roste v jinou dobu, faktory ovlivňující velikost čelisti jsou nezávislé na těch, které regulují velikost zubů, a jejich dědičnost zahrnuje řadu různých genů. Je velmi obtížné vady z chovu zcela eliminovat, protože neexistuje žádný samostatný „špatný“ gen, který by za to byl zodpovědný. Roli hraje v tomto případě i délka hlavy a nosu a je známá neúplná dominance kratší lebky. V případě LC by proto nebylo vhodné kombinovat rodiče s příliš odlišnými parametry lebky a mordy, protože potom se četnost těchto vad pravděpodobně zvýší. A to, že se jedinci tohoto plemene v délce svého nosu liší více než o třetinu délky, jsme prokázali již před časem přesným měřením.

Dědičnost a eliminace závažných vad chrupu je obtížná i u plemen početnějších než je LC. Díky složité, polygenní a často recesivní dědičnosti není možné u tak málopočetného plemene vyřadit z chovu všechny jedince, kteří nějakou z méně závažných vad vykazují. Ti, kteří mají vady závažnější, tj. prokazatelný předkus nebo podkus a chybí jim i nejdůležitější zuby, které zásadně ohrožují funkčnost chrupu, by do chovu zasahovat opravdu neměli. Nicméně v této chvíli není ani zcela jasné, jak početné jsou i méně závažné vady v celé populaci LC v Evropě. V zemi původu nejsou takové vady prakticky sledovány, neexistuje žádná statistika a pravděpodobně recesivní dědičnost některých abnormalit znamená, že přenašečů může být populace plná. Zvýšený výskyt klešťových skusů v posledních letech je proto varovným znamením, protože není zcela jasné, kam povede spojování jedinců s tímto typem v budoucnosti.

K tomu, aby bylo možno zmapovat četnost a závažnost vad chrupu u LC a vysledovat jejich zákonitosti a vztahy mezi postiženými a jejich předky, je třeba začít s důkladnější kontrolou odchovů a to nejlépe ve věku starším než 1-2 roky, kdy jsou tyto odchylky zcela patrné. Podle výše uvedené tabulky je zřejmé, že k usazování chrupu dochází poměrně dlouho, a i naše praktické zkušenosti potvrzují, že někteří jedinci, kteří v prvním roce života vykazovali ještě nůžkový skus, ve dvou letech měli již klešťový. To je úkol pro chovatelské kluby i samotné chovatele, protože tyto vady může snadno zkontrolovat každý trochu zkušený majitel či chovatel. Příslušnou statistiku četnosti těchto vad by však měly sledovat a zveřejňovat chovatelské kluby, protože jen to může poskytnout informace všem zodpovědným chovatelům, kteří to pro svá správná chovatelská rozhodnutí potřebují.

Napsala RNDr. Helena Synková

Nejdůležitější zdroje:

(1)    C.A. Sharp: So Bite Me: A Close Look at Canine Dentition, First printed in the Aussie Times, July-August 2002.

(2)    P. Hell: Gebißanomalien des westkarpatischen Wolfes und ihre Bedeutung für die Hundezucht

Zeitschrift für Jagdwissenschaft 36/4: 266-269. 1990.

(3)    Axenovich, TI; Zorkoltseva, IV; Aulchenko, YS; et al :Inheritance of hypodontia in Kerry Blue Terrier dogs. Russian Journal of Genetics 40/5: 529-536, 2004.

Rubriky: Allgemein | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Catahoulo, ukaž mi své zuby

Chtěli byste mít catahoulu?

Je hlavní důvod pro to, že chcete mít catahoulu – Louisianského leopardího psa (LC), skutečnost, že má tak krásně modré oči?

Tak to je vaše první chyba!

Pořídit si z tohoto důvodu catahoulu, zejména když jste obecně nezkušený majitel psa, je katastrofa pro vás i vašeho psa!

To, co potřebujete vědět, než se rozhodnete pro LC, je:

  1. Potřebujete mít více zkušeností a znalostí o psech!
  2. Musíte se připravit na to, že se budete učit se svým psem.
  3. Budete potřebovat hodně času, nervy ze železa a někdy i  hodně trpělivosti zejména první dva roky jeho života.
  4. Buďte si jisti tím, že LC nedává během dne svou velkou energii pouze do práce! Budete tomu čelit, i když bude vychovaný a dobře vedený.
  5. Měli byste být schopni a ochotni stát se suverénním vůdcem a autoritou pro svého psa – zejména mentálně, ne fyzicky.
  6. Během prvních 3 let a někdy dokonce po celý svůj život pro vás bude LC výzvou a znova a znova vás bude testovat, aby zjistil, zda ho můžete vést.
  7. Catahoula potřebuje nezbytně  pravidelné zaměstnání, jinak vám “zničí dům” (zeptejte se amerických chovatelů) a vytvoří si nevhodné návyky.
  8. Nepořizujte si prosím LC, když mu nemůžete dát vhodnou práci.
  9. Má také lovecké instinkty!

Je ovšem nesprávné z výše zmíněných faktů usoudit, že tento pes se musí cvičit mnohem tvrdším způsobem!

Catahoula se musí vychovávat s bezpodmínečnou, ale laskavou důsledností. Každý nátlak vyvolává u tohoto plemene často protireakci. Ti, kdo postrádají autoritu a vyrovnanost, neuspějí. A solidní základ je důležitý!

Catahoula vyžaduje od svého pána důvěrnost a náklonnost.

Louisianský leopardí pes je úžasný a je to výzva pro každého majitele!

Autor: Anke Boysen (www.catahoula-leopard-dog.de)

Rubriky: Allgemein | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Chtěli byste mít catahoulu?