Catahoulo, ukaž mi své zuby

Problematice kvality chrupu nebylo u plemene Louisiana Catahoula (LC) věnováno zatím moc pozornosti. Je tomu tak proto, že je to původem americké plemeno a že ani v zemi původu se touto otázkou nikdo příliš nezabývá. NALC standard platný od r. 1977 (poslední revize v r. 1994) i nejnovější UKC standard (2008) říká, že: „Skus je silný, nůžkový; klešťový skus je přijatelný. Vysoce žádoucí je kompletní chrup, ale zlomené zuby se nepenalizují. Mezi vážné vady patří předkus nebo podkus, ale není to vada, která jedince zcela diskvalifikuje.“ LC je pracovní plemeno a větší důraz byl vždy kladen na jeho pracovní vlastnosti spíše než na exteriér a kvalitu chrupu. To je také dědictví, se kterým si dnešní chov musí poradit.

Evropské chovy a plemena, která zachovávají víceméně původní parametry lebky divoce žijících příbuzných šelem, mají většinou předepsán kompletní chrup a nůžkový skus a odchylky jsou tu sledovány a penalizovány mnohem více. Má to jistě svůj dobrý důvod, kterým je zejména funkčnost úplného chrupu a ideálního uspořádání zubů. Nicméně odchylky od ideálu se vyskytují i u divoce žijících šelem a v chovech různých plemen psů nejsou dnes již některé vady výjimečné, i když nejsou žádoucí.

Domácí i divoce žijící psovité šelmy mají mít v dospělosti 42 zubů. Mléčných zubů je 28.

Trvalý chrup obsahuje řezáky (Incisives – I), špičáky (Caninus – C), třenové zuby (Praemolares – P) a stoličky (Molares – M). Horní a spodní čelist se liší počtem stoliček. Vzorec trvalého chrupu znázorňuje následující tabulka:

Horní čelist       M2,M1,P4,P3,P2,P1,C,I3,I2,I1-I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2
Spodní čelist M3,M2,M1,P4,P3,P2,P1,C,I3,I2,I1-I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2,M3

Vývoj chrupu a usazení všech zubů trvá poměrně dlouho, to shrnuje následující tabulka:

Věk Mléčné zuby – 28 Trvalé zuby – 42 Čelist horní a dolní
3-6 týdnů Prořezávají se špičáky
4-6 týdnů Prořezávají se řezáky
6 týdnů Prořezávají se třenové zuby
3.-4. měsíc Začíná výměna mléčných zubů Rostou klešťové řezáky
4.-5. měsíc Rostou středové a krajové řezáky
4.-6. měsíc Rostou špičáky
4.-5. měsíc Rostou zuby třenové a prořezávají se stoličky
7. měsíc Dorůstají stoličky, měl by být již uspořádán celý dospělý chrup
9.-11. měsíc Do této chvíle rostou obě čelisti nezávisle na sobě
1.-2. rok Usazení dolních klešťových řezáků
2.-3. rok Usazení dolních středových řezáků
3.-4. rok Usazení horních klešt’ových řezáků
5. rok Usazení horních středových řezáků

Pro pochopení závažnosti různých vad je dobré vědět, co je vlastně správně a proč. To bude asi nejlépe vysvětlit na příkladu vlka. Vzhledem k tomu, že červený vlk patří pravděpodobně i mezi předky LC, je to dobrý příklad a může vysvětlovat také fakt, proč LC zřejmě nepatří mezi plemena, která vykazují obecně tolik žádaný plný zákus při výcviku obran, jak ve svém článku zmiňovala i Anke Boysen (https://www.ealc.info/cs/pracovni-pes/).

Při výcviku obran se od psa žádá, aby na plný zákus uchopil „kořist“ (rukáv, peška, apod.), tj. mezi své stoličky a třenové zuby a až za špičáky. To ale není způsob, který používá při lovu vlk. Ten zachytává a strhává kořist přední částí tlamy, tj. pomocí 4 špičáků, které kořist prokousnou. Postavení a tvar špičáků, kombinované se sílou čelisti, nedovolí kořisti, aby se z takového sevření vytrhla. Ve chvíli, kdy je kořist na zemi, kusy masa, které vlk polyká, jsou vytrhávány pomocí největších zubů. Horní P4 a M1 na spodní čelisti na každé straně jsou specializovány pro tuto práci. Jsou to největší zuby psovitých šelem. Jsou velmi ostré a jejich umístění uprostřed celé čelisti je právě v místě, kde může čelist vyvinout největší tlak. Řezáky, umístěné vpředu tlamy, se využívají pro jemnější práci, kterou vyžaduje ohryzávání zbytků masa z kostí, a jsou také užitečné při vykusování obtížného hmyzu z kožichu nebo trnů z pacek. Ostatní stoličky jsou ploché a vhodné pro mělnění rostlinné potravy. Vlci a kojoti si totiž doplňují stravu i různými plody, trávou apod. Tuto potravu je třeba trochu předžvýkat, aby začal trávicí proces.

Výše zmíněné ukazuje, že i když existují specializované zuby, jejich umístění v čelisti je dáno jejich funkcí. Účinná funkce vyžaduje správně tvarovanou lebku a spodní čelist. Morda musí být dostatečně dlouhá a široká, aby se tam všechny zuby ve správné pozici vešly. Síla čelisti tak není jen otázkou svalů, ale také tvaru lebky (1).

U většiny pracovních plemen s normálním tvarem lebky zůstala výše zmíněná struktura chrupu zachována, protože je funkčně nejúčinnější. Nicméně mezi typické vady, které se objevují, patří chybějící zuby a vady skusu, tj. vzájemného postavení řezáků.

Výzkum divoce žijících vlků prokázal, že jednou z mála zjištěných častějších vad byla nepřítomnost poslední stoličky, M3.  Zdá se proto, že chybějící M3 není pro funkčnost chrupu závažná a neměla by být považována za problém ani u psů (2).

 Chybějící zuby jsou vadou celkem častou i u LC, ale tato skutečnost a její závažnost by měla být posuzována podle toho, kolik a jakých zubů chybí. Nejčastěji chybí některé třenové zuby (P1, P2 nebo P3), někdy i některé stoličky (M2, pravděpodobně i M3).

Pokud chybí P1, jeden z nejmenších zubů, je to menší problém než, když chybí P4 nebo M1, které patří mezi zuby největší a nejdůležitější (viz výše). Čím více zubů chybí, tím méně je chrup funkční. Vzhledem k tomu, že chybějící zuby se často objevují v určitých liniích, je rozhodně třeba se vyhnout spojování stejně zatížených jedinců. Dědičnost těchto vad však není jednoduchá a např. nepřítomnost některých třenových zubů byla popsána různými modely dědičnosti, někdy i v závislosti na plemeni. A tak např. nepřítomnost P2 může být popsána modelem recesivní dědičnosti jednoho hlavního genu, zatímco chybějící P4 má mnohem komplexnější genetický mechanismus (3).

Další aspekt, kterému je třeba u LC v současné době věnovat větší pozornost, je typ skusu. Ideální je skus nůžkový, horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní čelisti nebo je mezi nimi mezera maximálně 1 mm a všechny třenové zuby nebo stoličky úplně dosedají. Přijatelnou variantou je i skus těsný nůžkový, kdy se horní i dolní řezáky dotýkají příliš nebo jsou dolní řezáky vychýleny v podélné ose dopředu. Podle standardu je také povolený skus klešťový. Při tomto typu skusu dosedají horní řezáky přímo na řezáky čelisti dolní, což způsobuje jejich rychlejší obrušování. To není ideální, ale neovlivňuje to v podstatě funkčnost chrupu a obě čelisti mají stejnou délku. U některých plemen, včetně LC, se tento typ skusu považuje za normální, i když někteří autoři ho považují již za méně závažný projev předkusu. Na druhé straně byl klešťový typ skusu pozorován i u volně žijících vlků a měla ho ca třetina zkoumaných jedinců.  Zdá se proto, že to nemůže být závažná vada, protože taková strukturní vada není u přírodních druhů do takové míry tolerována, zejména pokud na tom závisí přežití daného druhu.

Mezi závažnější vady však patří ty, které jsou způsobeny různou délkou horní a dolní čelisti. Předkus znamená, že spodní čelist je delší než horní a řada spodních řezáků se nachází před řadou řezáků horních. Takové postavení čelistí se vyskytuje normálně u některých plemen, které mají zkrácenou lebku, jako jsou boxeři, anglický buldog, shi-tzu, lhasa apso atd. Jinak se považuje spíše za méně rozšířenou vadu u plemen s normálními parametry lebky. Je to však vada jednoznačně geneticky podmíněná.

Podkus se vyznačuje zkrácením spodní čelisti a mezera mezi horními a dolními řezáky je širší než 2 mm. Tato vada se podle některých zdrojů projevuje v posledních letech u všech plemen častěji a na rozdíl od předkusu jsou za ni zodpovědné i faktory vnějšího prostředí, stejně jako dědičné dispozice. Podkus znamená oslabení spodní čelisti a ovlivňuje funkčnost chrupu více než předkus. Může to být vada získaná také během vývoje chrupu a to i díky nevhodné stravě v době růstu zubů a čelistí.

U LC se kromě chybějících zubů objevuje čím dál častěji skus klešťový a z těch závažnějších vad, předkus. Není pochyb o tom, že tyto vady a abnormality jsou dědičné. Růst čelistí je nerovnoměrný, každá roste v jinou dobu, faktory ovlivňující velikost čelisti jsou nezávislé na těch, které regulují velikost zubů, a jejich dědičnost zahrnuje řadu různých genů. Je velmi obtížné vady z chovu zcela eliminovat, protože neexistuje žádný samostatný „špatný“ gen, který by za to byl zodpovědný. Roli hraje v tomto případě i délka hlavy a nosu a je známá neúplná dominance kratší lebky. V případě LC by proto nebylo vhodné kombinovat rodiče s příliš odlišnými parametry lebky a mordy, protože potom se četnost těchto vad pravděpodobně zvýší. A to, že se jedinci tohoto plemene v délce svého nosu liší více než o třetinu délky, jsme prokázali již před časem přesným měřením.

Dědičnost a eliminace závažných vad chrupu je obtížná i u plemen početnějších než je LC. Díky složité, polygenní a často recesivní dědičnosti není možné u tak málopočetného plemene vyřadit z chovu všechny jedince, kteří nějakou z méně závažných vad vykazují. Ti, kteří mají vady závažnější, tj. prokazatelný předkus nebo podkus a chybí jim i nejdůležitější zuby, které zásadně ohrožují funkčnost chrupu, by do chovu zasahovat opravdu neměli. Nicméně v této chvíli není ani zcela jasné, jak početné jsou i méně závažné vady v celé populaci LC v Evropě. V zemi původu nejsou takové vady prakticky sledovány, neexistuje žádná statistika a pravděpodobně recesivní dědičnost některých abnormalit znamená, že přenašečů může být populace plná. Zvýšený výskyt klešťových skusů v posledních letech je proto varovným znamením, protože není zcela jasné, kam povede spojování jedinců s tímto typem v budoucnosti.

K tomu, aby bylo možno zmapovat četnost a závažnost vad chrupu u LC a vysledovat jejich zákonitosti a vztahy mezi postiženými a jejich předky, je třeba začít s důkladnější kontrolou odchovů a to nejlépe ve věku starším než 1-2 roky, kdy jsou tyto odchylky zcela patrné. Podle výše uvedené tabulky je zřejmé, že k usazování chrupu dochází poměrně dlouho, a i naše praktické zkušenosti potvrzují, že někteří jedinci, kteří v prvním roce života vykazovali ještě nůžkový skus, ve dvou letech měli již klešťový. To je úkol pro chovatelské kluby i samotné chovatele, protože tyto vady může snadno zkontrolovat každý trochu zkušený majitel či chovatel. Příslušnou statistiku četnosti těchto vad by však měly sledovat a zveřejňovat chovatelské kluby, protože jen to může poskytnout informace všem zodpovědným chovatelům, kteří to pro svá správná chovatelská rozhodnutí potřebují.

Napsala RNDr. Helena Synková

Nejdůležitější zdroje:

(1)    C.A. Sharp: So Bite Me: A Close Look at Canine Dentition, First printed in the Aussie Times, July-August 2002.

(2)    P. Hell: Gebißanomalien des westkarpatischen Wolfes und ihre Bedeutung für die Hundezucht

Zeitschrift für Jagdwissenschaft 36/4: 266-269. 1990.

(3)    Axenovich, TI; Zorkoltseva, IV; Aulchenko, YS; et al :Inheritance of hypodontia in Kerry Blue Terrier dogs. Russian Journal of Genetics 40/5: 529-536, 2004.

Problematice kvality chrupu nebylo u plemene Louisiana Catahoula (LC) věnováno zatím moc pozornosti. Je tomu tak proto, že je to původem americké plemeno a že ani v zemi původu se touto otázkou nikdo příliš nezabývá. NALC standard platný od r. 1977 (poslední revize v r. 1994) i nejnovější UKC standard (2008) říká, že: „Skus je silný, nůžkový; klešťový skus je přijatelný. Vysoce žádoucí je kompletní chrup, ale zlomené zuby se nepenalizují. Mezi vážné vady patří předkus nebo podkus, ale není to vada, která jedince zcela diskvalifikuje.“ LC je pracovní plemeno a větší důraz byl vždy kladen na jeho pracovní vlastnosti spíše než na exteriér a kvalitu chrupu. To je také dědictví, se kterým si dnešní chov musí poradit.

Evropské chovy a plemena, která zachovávají víceméně původní parametry lebky divoce žijících příbuzných šelem, mají většinou předepsán kompletní chrup a nůžkový skus a odchylky jsou tu sledovány a penalizovány mnohem více. Má to jistě svůj dobrý důvod, kterým je zejména funkčnost úplného chrupu a ideálního uspořádání zubů. Nicméně odchylky od ideálu se vyskytují i u divoce žijících šelem a v chovech různých plemen psů nejsou dnes již některé vady výjimečné, i když nejsou žádoucí.

Domácí i divoce žijící psovité šelmy mají mít v dospělosti 42 zubů. Mléčných zubů je 28.

Trvalý chrup obsahuje řezáky (Incisives – I), špičáky (Caninus – C), třenové zuby (Praemolares – P) a stoličky (Molares – M). Horní a spodní čelist se liší počtem stoliček. Vzorec trvalého chrupu znázorňuje následující tabulka:

Horní čelist       M2,M1,P4,P3,P2,P1,C,I3,I2,I1-I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2
Spodní čelist M3,M2,M1,P4,P3,P2,P1,C,I3,I2,I1-I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2,M3

Vývoj chrupu a usazení všech zubů trvá poměrně dlouho, to shrnuje následující tabulka:

Věk Mléčné zuby – 28 Trvalé zuby – 42 Čelist horní a dolní
3-6 týdnů Prořezávají se špičáky
4-6 týdnů Prořezávají se řezáky
6 týdnů Prořezávají se třenové zuby
3.-4. měsíc Začíná výměna mléčných zubů Rostou klešťové řezáky
4.-5. měsíc Rostou středové a krajové řezáky
4.-6. měsíc Rostou špičáky
4.-5. měsíc Rostou zuby třenové a prořezávají se stoličky
7. měsíc Dorůstají stoličky, měl by být již uspořádán celý dospělý chrup
9.-11. měsíc Do této chvíle rostou obě čelisti nezávisle na sobě
1.-2. rok Usazení dolních klešťových řezáků
2.-3. rok Usazení dolních středových řezáků
3.-4. rok Usazení horních klešt’ových řezáků
5. rok Usazení horních středových řezáků

Pro pochopení závažnosti různých vad je dobré vědět, co je vlastně správně a proč. To bude asi nejlépe vysvětlit na příkladu vlka. Vzhledem k tomu, že červený vlk patří pravděpodobně i mezi předky LC, je to dobrý příklad a může vysvětlovat také fakt, proč LC zřejmě nepatří mezi plemena, která vykazují obecně tolik žádaný plný zákus při výcviku obran, jak ve svém článku zmiňovala i Anke Boysen (https://www.ealc.info/cs/pracovni-pes/).

Při výcviku obran se od psa žádá, aby na plný zákus uchopil „kořist“ (rukáv, peška, apod.), tj. mezi své stoličky a třenové zuby a až za špičáky. To ale není způsob, který používá při lovu vlk. Ten zachytává a strhává kořist přední částí tlamy, tj. pomocí 4 špičáků, které kořist prokousnou. Postavení a tvar špičáků, kombinované se sílou čelisti, nedovolí kořisti, aby se z takového sevření vytrhla. Ve chvíli, kdy je kořist na zemi, kusy masa, které vlk polyká, jsou vytrhávány pomocí největších zubů. Horní P4 a M1 na spodní čelisti na každé straně jsou specializovány pro tuto práci. Jsou to největší zuby psovitých šelem. Jsou velmi ostré a jejich umístění uprostřed celé čelisti je právě v místě, kde může čelist vyvinout největší tlak. Řezáky, umístěné vpředu tlamy, se využívají pro jemnější práci, kterou vyžaduje ohryzávání zbytků masa z kostí, a jsou také užitečné při vykusování obtížného hmyzu z kožichu nebo trnů z pacek. Ostatní stoličky jsou ploché a vhodné pro mělnění rostlinné potravy. Vlci a kojoti si totiž doplňují stravu i různými plody, trávou apod. Tuto potravu je třeba trochu předžvýkat, aby začal trávicí proces.

Výše zmíněné ukazuje, že i když existují specializované zuby, jejich umístění v čelisti je dáno jejich funkcí. Účinná funkce vyžaduje správně tvarovanou lebku a spodní čelist. Morda musí být dostatečně dlouhá a široká, aby se tam všechny zuby ve správné pozici vešly. Síla čelisti tak není jen otázkou svalů, ale také tvaru lebky (1).

U většiny pracovních plemen s normálním tvarem lebky zůstala výše zmíněná struktura chrupu zachována, protože je funkčně nejúčinnější. Nicméně mezi typické vady, které se objevují, patří chybějící zuby a vady skusu, tj. vzájemného postavení řezáků.

Výzkum divoce žijících vlků prokázal, že jednou z mála zjištěných častějších vad byla nepřítomnost poslední stoličky, M3.  Zdá se proto, že chybějící M3 není pro funkčnost chrupu závažná a neměla by být považována za problém ani u psů (2).

 Chybějící zuby jsou vadou celkem častou i u LC, ale tato skutečnost a její závažnost by měla být posuzována podle toho, kolik a jakých zubů chybí. Nejčastěji chybí některé třenové zuby (P1, P2 nebo P3), někdy i některé stoličky (M2, pravděpodobně i M3).

Pokud chybí P1, jeden z nejmenších zubů, je to menší problém než, když chybí P4 nebo M1, které patří mezi zuby největší a nejdůležitější (viz výše). Čím více zubů chybí, tím méně je chrup funkční. Vzhledem k tomu, že chybějící zuby se často objevují v určitých liniích, je rozhodně třeba se vyhnout spojování stejně zatížených jedinců. Dědičnost těchto vad však není jednoduchá a např. nepřítomnost některých třenových zubů byla popsána různými modely dědičnosti, někdy i v závislosti na plemeni. A tak např. nepřítomnost P2 může být popsána modelem recesivní dědičnosti jednoho hlavního genu, zatímco chybějící P4 má mnohem komplexnější genetický mechanismus (3).

Další aspekt, kterému je třeba u LC v současné době věnovat větší pozornost, je typ skusu. Ideální je skus nůžkový, horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní čelisti nebo je mezi nimi mezera maximálně 1 mm a všechny třenové zuby nebo stoličky úplně dosedají. Přijatelnou variantou je i skus těsný nůžkový, kdy se horní i dolní řezáky dotýkají příliš nebo jsou dolní řezáky vychýleny v podélné ose dopředu. Podle standardu je také povolený skus klešťový. Při tomto typu skusu dosedají horní řezáky přímo na řezáky čelisti dolní, což způsobuje jejich rychlejší obrušování. To není ideální, ale neovlivňuje to v podstatě funkčnost chrupu a obě čelisti mají stejnou délku. U některých plemen, včetně LC, se tento typ skusu považuje za normální, i když někteří autoři ho považují již za méně závažný projev předkusu. Na druhé straně byl klešťový typ skusu pozorován i u volně žijících vlků a měla ho ca třetina zkoumaných jedinců.  Zdá se proto, že to nemůže být závažná vada, protože taková strukturní vada není u přírodních druhů do takové míry tolerována, zejména pokud na tom závisí přežití daného druhu.

Mezi závažnější vady však patří ty, které jsou způsobeny různou délkou horní a dolní čelisti. Předkus znamená, že spodní čelist je delší než horní a řada spodních řezáků se nachází před řadou řezáků horních. Takové postavení čelistí se vyskytuje normálně u některých plemen, které mají zkrácenou lebku, jako jsou boxeři, anglický buldog, shi-tzu, lhasa apso atd. Jinak se považuje spíše za méně rozšířenou vadu u plemen s normálními parametry lebky. Je to však vada jednoznačně geneticky podmíněná.

Podkus se vyznačuje zkrácením spodní čelisti a mezera mezi horními a dolními řezáky je širší než 2 mm. Tato vada se podle některých zdrojů projevuje v posledních letech u všech plemen častěji a na rozdíl od předkusu jsou za ni zodpovědné i faktory vnějšího prostředí, stejně jako dědičné dispozice. Podkus znamená oslabení spodní čelisti a ovlivňuje funkčnost chrupu více než předkus. Může to být vada získaná také během vývoje chrupu a to i díky nevhodné stravě v době růstu zubů a čelistí.

U LC se kromě chybějících zubů objevuje čím dál častěji skus klešťový a z těch závažnějších vad, předkus. Není pochyb o tom, že tyto vady a abnormality jsou dědičné. Růst čelistí je nerovnoměrný, každá roste v jinou dobu, faktory ovlivňující velikost čelisti jsou nezávislé na těch, které regulují velikost zubů, a jejich dědičnost zahrnuje řadu různých genů. Je velmi obtížné vady z chovu zcela eliminovat, protože neexistuje žádný samostatný „špatný“ gen, který by za to byl zodpovědný. Roli hraje v tomto případě i délka hlavy a nosu a je známá neúplná dominance kratší lebky. V případě LC by proto nebylo vhodné kombinovat rodiče s příliš odlišnými parametry lebky a mordy, protože potom se četnost těchto vad pravděpodobně zvýší. A to, že se jedinci tohoto plemene v délce svého nosu liší více než o třetinu délky, jsme prokázali již před časem přesným měřením.

Dědičnost a eliminace závažných vad chrupu je obtížná i u plemen početnějších než je LC. Díky složité, polygenní a často recesivní dědičnosti není možné u tak málopočetného plemene vyřadit z chovu všechny jedince, kteří nějakou z méně závažných vad vykazují. Ti, kteří mají vady závažnější, tj. prokazatelný předkus nebo podkus a chybí jim i nejdůležitější zuby, které zásadně ohrožují funkčnost chrupu, by do chovu zasahovat opravdu neměli. Nicméně v této chvíli není ani zcela jasné, jak početné jsou i méně závažné vady v celé populaci LC v Evropě. V zemi původu nejsou takové vady prakticky sledovány, neexistuje žádná statistika a pravděpodobně recesivní dědičnost některých abnormalit znamená, že přenašečů může být populace plná. Zvýšený výskyt klešťových skusů v posledních letech je proto varovným znamením, protože není zcela jasné, kam povede spojování jedinců s tímto typem v budoucnosti.

K tomu, aby bylo možno zmapovat četnost a závažnost vad chrupu u LC a vysledovat jejich zákonitosti a vztahy mezi postiženými a jejich předky, je třeba začít s důkladnější kontrolou odchovů a to nejlépe ve věku starším než 1-2 roky, kdy jsou tyto odchylky zcela patrné. Podle výše uvedené tabulky je zřejmé, že k usazování chrupu dochází poměrně dlouho, a i naše praktické zkušenosti potvrzují, že někteří jedinci, kteří v prvním roce života vykazovali ještě nůžkový skus, ve dvou letech měli již klešťový. To je úkol pro chovatelské kluby i samotné chovatele, protože tyto vady může snadno zkontrolovat každý trochu zkušený majitel či chovatel. Příslušnou statistiku četnosti těchto vad by však měly sledovat a zveřejňovat chovatelské kluby, protože jen to může poskytnout informace všem zodpovědným chovatelům, kteří to pro svá správná chovatelská rozhodnutí potřebují.

Napsala RNDr. Helena Synková

Nejdůležitější zdroje:

(1)    C.A. Sharp: So Bite Me: A Close Look at Canine Dentition, First printed in the Aussie Times, July-August 2002.

(2)    P. Hell: Gebißanomalien des westkarpatischen Wolfes und ihre Bedeutung für die Hundezucht

Zeitschrift für Jagdwissenschaft 36/4: 266-269. 1990.

(3)    Axenovich, TI; Zorkoltseva, IV; Aulchenko, YS; et al :Inheritance of hypodontia in Kerry Blue Terrier dogs. Russian Journal of Genetics 40/5: 529-536, 2004.

Problematice kvality chrupu nebylo u plemene Louisiana Catahoula (LC) věnováno zatím moc pozornosti. Je tomu tak proto, že je to původem americké plemeno a že ani v zemi původu se touto otázkou nikdo příliš nezabývá. NALC standard platný od r. 1977 (poslední revize v r. 1994) i nejnovější UKC standard (2008) říká, že: „Skus je silný, nůžkový; klešťový skus je přijatelný. Vysoce žádoucí je kompletní chrup, ale zlomené zuby se nepenalizují. Mezi vážné vady patří předkus nebo podkus, ale není to vada, která jedince zcela diskvalifikuje.“ LC je pracovní plemeno a větší důraz byl vždy kladen na jeho pracovní vlastnosti spíše než na exteriér a kvalitu chrupu. To je také dědictví, se kterým si dnešní chov musí poradit.

Evropské chovy a plemena, která zachovávají víceméně původní parametry lebky divoce žijících příbuzných šelem, mají většinou předepsán kompletní chrup a nůžkový skus a odchylky jsou tu sledovány a penalizovány mnohem více. Má to jistě svůj dobrý důvod, kterým je zejména funkčnost úplného chrupu a ideálního uspořádání zubů. Nicméně odchylky od ideálu se vyskytují i u divoce žijících šelem a v chovech různých plemen psů nejsou dnes již některé vady výjimečné, i když nejsou žádoucí.

Domácí i divoce žijící psovité šelmy mají mít v dospělosti 42 zubů. Mléčných zubů je 28.

Trvalý chrup obsahuje řezáky (Incisives – I), špičáky (Caninus – C), třenové zuby (Praemolares – P) a stoličky (Molares – M). Horní a spodní čelist se liší počtem stoliček. Vzorec trvalého chrupu znázorňuje následující tabulka:

Horní čelist       M2,M1,P4,P3,P2,P1,C,I3,I2,I1-I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2
Spodní čelist M3,M2,M1,P4,P3,P2,P1,C,I3,I2,I1-I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2,M3

Vývoj chrupu a usazení všech zubů trvá poměrně dlouho, to shrnuje následující tabulka:

Věk Mléčné zuby – 28 Trvalé zuby – 42 Čelist horní a dolní
3-6 týdnů Prořezávají se špičáky
4-6 týdnů Prořezávají se řezáky
6 týdnů Prořezávají se třenové zuby
3.-4. měsíc Začíná výměna mléčných zubů Rostou klešťové řezáky
4.-5. měsíc Rostou středové a krajové řezáky
4.-6. měsíc Rostou špičáky
4.-5. měsíc Rostou zuby třenové a prořezávají se stoličky
7. měsíc Dorůstají stoličky, měl by být již uspořádán celý dospělý chrup
9.-11. měsíc Do této chvíle rostou obě čelisti nezávisle na sobě
1.-2. rok Usazení dolních klešťových řezáků
2.-3. rok Usazení dolních středových řezáků
3.-4. rok Usazení horních klešt’ových řezáků
5. rok Usazení horních středových řezáků

Pro pochopení závažnosti různých vad je dobré vědět, co je vlastně správně a proč. To bude asi nejlépe vysvětlit na příkladu vlka. Vzhledem k tomu, že červený vlk patří pravděpodobně i mezi předky LC, je to dobrý příklad a může vysvětlovat také fakt, proč LC zřejmě nepatří mezi plemena, která vykazují obecně tolik žádaný plný zákus při výcviku obran, jak ve svém článku zmiňovala i Anke Boysen (https://www.ealc.info/cs/pracovni-pes/).

Při výcviku obran se od psa žádá, aby na plný zákus uchopil „kořist“ (rukáv, peška, apod.), tj. mezi své stoličky a třenové zuby a až za špičáky. To ale není způsob, který používá při lovu vlk. Ten zachytává a strhává kořist přední částí tlamy, tj. pomocí 4 špičáků, které kořist prokousnou. Postavení a tvar špičáků, kombinované se sílou čelisti, nedovolí kořisti, aby se z takového sevření vytrhla. Ve chvíli, kdy je kořist na zemi, kusy masa, které vlk polyká, jsou vytrhávány pomocí největších zubů. Horní P4 a M1 na spodní čelisti na každé straně jsou specializovány pro tuto práci. Jsou to největší zuby psovitých šelem. Jsou velmi ostré a jejich umístění uprostřed celé čelisti je právě v místě, kde může čelist vyvinout největší tlak. Řezáky, umístěné vpředu tlamy, se využívají pro jemnější práci, kterou vyžaduje ohryzávání zbytků masa z kostí, a jsou také užitečné při vykusování obtížného hmyzu z kožichu nebo trnů z pacek. Ostatní stoličky jsou ploché a vhodné pro mělnění rostlinné potravy. Vlci a kojoti si totiž doplňují stravu i různými plody, trávou apod. Tuto potravu je třeba trochu předžvýkat, aby začal trávicí proces.

Výše zmíněné ukazuje, že i když existují specializované zuby, jejich umístění v čelisti je dáno jejich funkcí. Účinná funkce vyžaduje správně tvarovanou lebku a spodní čelist. Morda musí být dostatečně dlouhá a široká, aby se tam všechny zuby ve správné pozici vešly. Síla čelisti tak není jen otázkou svalů, ale také tvaru lebky (1).

U většiny pracovních plemen s normálním tvarem lebky zůstala výše zmíněná struktura chrupu zachována, protože je funkčně nejúčinnější. Nicméně mezi typické vady, které se objevují, patří chybějící zuby a vady skusu, tj. vzájemného postavení řezáků.

Výzkum divoce žijících vlků prokázal, že jednou z mála zjištěných častějších vad byla nepřítomnost poslední stoličky, M3.  Zdá se proto, že chybějící M3 není pro funkčnost chrupu závažná a neměla by být považována za problém ani u psů (2).

 Chybějící zuby jsou vadou celkem častou i u LC, ale tato skutečnost a její závažnost by měla být posuzována podle toho, kolik a jakých zubů chybí. Nejčastěji chybí některé třenové zuby (P1, P2 nebo P3), někdy i některé stoličky (M2, pravděpodobně i M3).

Pokud chybí P1, jeden z nejmenších zubů, je to menší problém než, když chybí P4 nebo M1, které patří mezi zuby největší a nejdůležitější (viz výše). Čím více zubů chybí, tím méně je chrup funkční. Vzhledem k tomu, že chybějící zuby se často objevují v určitých liniích, je rozhodně třeba se vyhnout spojování stejně zatížených jedinců. Dědičnost těchto vad však není jednoduchá a např. nepřítomnost některých třenových zubů byla popsána různými modely dědičnosti, někdy i v závislosti na plemeni. A tak např. nepřítomnost P2 může být popsána modelem recesivní dědičnosti jednoho hlavního genu, zatímco chybějící P4 má mnohem komplexnější genetický mechanismus (3).

Další aspekt, kterému je třeba u LC v současné době věnovat větší pozornost, je typ skusu. Ideální je skus nůžkový, horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní čelisti nebo je mezi nimi mezera maximálně 1 mm a všechny třenové zuby nebo stoličky úplně dosedají. Přijatelnou variantou je i skus těsný nůžkový, kdy se horní i dolní řezáky dotýkají příliš nebo jsou dolní řezáky vychýleny v podélné ose dopředu. Podle standardu je také povolený skus klešťový. Při tomto typu skusu dosedají horní řezáky přímo na řezáky čelisti dolní, což způsobuje jejich rychlejší obrušování. To není ideální, ale neovlivňuje to v podstatě funkčnost chrupu a obě čelisti mají stejnou délku. U některých plemen, včetně LC, se tento typ skusu považuje za normální, i když někteří autoři ho považují již za méně závažný projev předkusu. Na druhé straně byl klešťový typ skusu pozorován i u volně žijících vlků a měla ho ca třetina zkoumaných jedinců.  Zdá se proto, že to nemůže být závažná vada, protože taková strukturní vada není u přírodních druhů do takové míry tolerována, zejména pokud na tom závisí přežití daného druhu.

Mezi závažnější vady však patří ty, které jsou způsobeny různou délkou horní a dolní čelisti. Předkus znamená, že spodní čelist je delší než horní a řada spodních řezáků se nachází před řadou řezáků horních. Takové postavení čelistí se vyskytuje normálně u některých plemen, které mají zkrácenou lebku, jako jsou boxeři, anglický buldog, shi-tzu, lhasa apso atd. Jinak se považuje spíše za méně rozšířenou vadu u plemen s normálními parametry lebky. Je to však vada jednoznačně geneticky podmíněná.

Podkus se vyznačuje zkrácením spodní čelisti a mezera mezi horními a dolními řezáky je širší než 2 mm. Tato vada se podle některých zdrojů projevuje v posledních letech u všech plemen častěji a na rozdíl od předkusu jsou za ni zodpovědné i faktory vnějšího prostředí, stejně jako dědičné dispozice. Podkus znamená oslabení spodní čelisti a ovlivňuje funkčnost chrupu více než předkus. Může to být vada získaná také během vývoje chrupu a to i díky nevhodné stravě v době růstu zubů a čelistí.

U LC se kromě chybějících zubů objevuje čím dál častěji skus klešťový a z těch závažnějších vad, předkus. Není pochyb o tom, že tyto vady a abnormality jsou dědičné. Růst čelistí je nerovnoměrný, každá roste v jinou dobu, faktory ovlivňující velikost čelisti jsou nezávislé na těch, které regulují velikost zubů, a jejich dědičnost zahrnuje řadu různých genů. Je velmi obtížné vady z chovu zcela eliminovat, protože neexistuje žádný samostatný „špatný“ gen, který by za to byl zodpovědný. Roli hraje v tomto případě i délka hlavy a nosu a je známá neúplná dominance kratší lebky. V případě LC by proto nebylo vhodné kombinovat rodiče s příliš odlišnými parametry lebky a mordy, protože potom se četnost těchto vad pravděpodobně zvýší. A to, že se jedinci tohoto plemene v délce svého nosu liší více než o třetinu délky, jsme prokázali již před časem přesným měřením.

Dědičnost a eliminace závažných vad chrupu je obtížná i u plemen početnějších než je LC. Díky složité, polygenní a často recesivní dědičnosti není možné u tak málopočetného plemene vyřadit z chovu všechny jedince, kteří nějakou z méně závažných vad vykazují. Ti, kteří mají vady závažnější, tj. prokazatelný předkus nebo podkus a chybí jim i nejdůležitější zuby, které zásadně ohrožují funkčnost chrupu, by do chovu zasahovat opravdu neměli. Nicméně v této chvíli není ani zcela jasné, jak početné jsou i méně závažné vady v celé populaci LC v Evropě. V zemi původu nejsou takové vady prakticky sledovány, neexistuje žádná statistika a pravděpodobně recesivní dědičnost některých abnormalit znamená, že přenašečů může být populace plná. Zvýšený výskyt klešťových skusů v posledních letech je proto varovným znamením, protože není zcela jasné, kam povede spojování jedinců s tímto typem v budoucnosti.

K tomu, aby bylo možno zmapovat četnost a závažnost vad chrupu u LC a vysledovat jejich zákonitosti a vztahy mezi postiženými a jejich předky, je třeba začít s důkladnější kontrolou odchovů a to nejlépe ve věku starším než 1-2 roky, kdy jsou tyto odchylky zcela patrné. Podle výše uvedené tabulky je zřejmé, že k usazování chrupu dochází poměrně dlouho, a i naše praktické zkušenosti potvrzují, že někteří jedinci, kteří v prvním roce života vykazovali ještě nůžkový skus, ve dvou letech měli již klešťový. To je úkol pro chovatelské kluby i samotné chovatele, protože tyto vady může snadno zkontrolovat každý trochu zkušený majitel či chovatel. Příslušnou statistiku četnosti těchto vad by však měly sledovat a zveřejňovat chovatelské kluby, protože jen to může poskytnout informace všem zodpovědným chovatelům, kteří to pro svá správná chovatelská rozhodnutí potřebují.

Napsala RNDr. Helena Synková

Nejdůležitější zdroje:

(1)    C.A. Sharp: So Bite Me: A Close Look at Canine Dentition, First printed in the Aussie Times, July-August 2002.

(2)    P. Hell: Gebißanomalien des westkarpatischen Wolfes und ihre Bedeutung für die Hundezucht

Zeitschrift für Jagdwissenschaft 36/4: 266-269. 1990.

(3)    Axenovich, TI; Zorkoltseva, IV; Aulchenko, YS; et al :Inheritance of hypodontia in Kerry Blue Terrier dogs. Russian Journal of Genetics 40/5: 529-536, 2004.

Problematice kvality chrupu nebylo u plemene Louisiana Catahoula (LC) věnováno zatím moc pozornosti. Je tomu tak proto, že je to původem americké plemeno a že ani v zemi původu se touto otázkou nikdo příliš nezabývá. NALC standard platný od r. 1977 (poslední revize v r. 1994) i nejnovější UKC standard (2008) říká, že: „Skus je silný, nůžkový; klešťový skus je přijatelný. Vysoce žádoucí je kompletní chrup, ale zlomené zuby se nepenalizují. Mezi vážné vady patří předkus nebo podkus, ale není to vada, která jedince zcela diskvalifikuje.“ LC je pracovní plemeno a větší důraz byl vždy kladen na jeho pracovní vlastnosti spíše než na exteriér a kvalitu chrupu. To je také dědictví, se kterým si dnešní chov musí poradit.

Evropské chovy a plemena, která zachovávají víceméně původní parametry lebky divoce žijících příbuzných šelem, mají většinou předepsán kompletní chrup a nůžkový skus a odchylky jsou tu sledovány a penalizovány mnohem více. Má to jistě svůj dobrý důvod, kterým je zejména funkčnost úplného chrupu a ideálního uspořádání zubů. Nicméně odchylky od ideálu se vyskytují i u divoce žijících šelem a v chovech různých plemen psů nejsou dnes již některé vady výjimečné, i když nejsou žádoucí.

Domácí i divoce žijící psovité šelmy mají mít v dospělosti 42 zubů. Mléčných zubů je 28.

Trvalý chrup obsahuje řezáky (Incisives – I), špičáky (Caninus – C), třenové zuby (Praemolares – P) a stoličky (Molares – M). Horní a spodní čelist se liší počtem stoliček. Vzorec trvalého chrupu znázorňuje následující tabulka:

Horní čelist       M2,M1,P4,P3,P2,P1,C,I3,I2,I1-I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2
Spodní čelist M3,M2,M1,P4,P3,P2,P1,C,I3,I2,I1-I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2,M3

Vývoj chrupu a usazení všech zubů trvá poměrně dlouho, to shrnuje následující tabulka:

Věk Mléčné zuby – 28 Trvalé zuby – 42 Čelist horní a dolní
3-6 týdnů Prořezávají se špičáky
4-6 týdnů Prořezávají se řezáky
6 týdnů Prořezávají se třenové zuby
3.-4. měsíc Začíná výměna mléčných zubů Rostou klešťové řezáky
4.-5. měsíc Rostou středové a krajové řezáky
4.-6. měsíc Rostou špičáky
4.-5. měsíc Rostou zuby třenové a prořezávají se stoličky
7. měsíc Dorůstají stoličky, měl by být již uspořádán celý dospělý chrup
9.-11. měsíc Do této chvíle rostou obě čelisti nezávisle na sobě
1.-2. rok Usazení dolních klešťových řezáků
2.-3. rok Usazení dolních středových řezáků
3.-4. rok Usazení horních klešt’ových řezáků
5. rok Usazení horních středových řezáků

Pro pochopení závažnosti různých vad je dobré vědět, co je vlastně správně a proč. To bude asi nejlépe vysvětlit na příkladu vlka. Vzhledem k tomu, že červený vlk patří pravděpodobně i mezi předky LC, je to dobrý příklad a může vysvětlovat také fakt, proč LC zřejmě nepatří mezi plemena, která vykazují obecně tolik žádaný plný zákus při výcviku obran, jak ve svém článku zmiňovala i Anke Boysen (https://www.ealc.info/cs/pracovni-pes/).

Při výcviku obran se od psa žádá, aby na plný zákus uchopil „kořist“ (rukáv, peška, apod.), tj. mezi své stoličky a třenové zuby a až za špičáky. To ale není způsob, který používá při lovu vlk. Ten zachytává a strhává kořist přední částí tlamy, tj. pomocí 4 špičáků, které kořist prokousnou. Postavení a tvar špičáků, kombinované se sílou čelisti, nedovolí kořisti, aby se z takového sevření vytrhla. Ve chvíli, kdy je kořist na zemi, kusy masa, které vlk polyká, jsou vytrhávány pomocí největších zubů. Horní P4 a M1 na spodní čelisti na každé straně jsou specializovány pro tuto práci. Jsou to největší zuby psovitých šelem. Jsou velmi ostré a jejich umístění uprostřed celé čelisti je právě v místě, kde může čelist vyvinout největší tlak. Řezáky, umístěné vpředu tlamy, se využívají pro jemnější práci, kterou vyžaduje ohryzávání zbytků masa z kostí, a jsou také užitečné při vykusování obtížného hmyzu z kožichu nebo trnů z pacek. Ostatní stoličky jsou ploché a vhodné pro mělnění rostlinné potravy. Vlci a kojoti si totiž doplňují stravu i různými plody, trávou apod. Tuto potravu je třeba trochu předžvýkat, aby začal trávicí proces.

Výše zmíněné ukazuje, že i když existují specializované zuby, jejich umístění v čelisti je dáno jejich funkcí. Účinná funkce vyžaduje správně tvarovanou lebku a spodní čelist. Morda musí být dostatečně dlouhá a široká, aby se tam všechny zuby ve správné pozici vešly. Síla čelisti tak není jen otázkou svalů, ale také tvaru lebky (1).

U většiny pracovních plemen s normálním tvarem lebky zůstala výše zmíněná struktura chrupu zachována, protože je funkčně nejúčinnější. Nicméně mezi typické vady, které se objevují, patří chybějící zuby a vady skusu, tj. vzájemného postavení řezáků.

Výzkum divoce žijících vlků prokázal, že jednou z mála zjištěných častějších vad byla nepřítomnost poslední stoličky, M3.  Zdá se proto, že chybějící M3 není pro funkčnost chrupu závažná a neměla by být považována za problém ani u psů (2).

 Chybějící zuby jsou vadou celkem častou i u LC, ale tato skutečnost a její závažnost by měla být posuzována podle toho, kolik a jakých zubů chybí. Nejčastěji chybí některé třenové zuby (P1, P2 nebo P3), někdy i některé stoličky (M2, pravděpodobně i M3).

Pokud chybí P1, jeden z nejmenších zubů, je to menší problém než, když chybí P4 nebo M1, které patří mezi zuby největší a nejdůležitější (viz výše). Čím více zubů chybí, tím méně je chrup funkční. Vzhledem k tomu, že chybějící zuby se často objevují v určitých liniích, je rozhodně třeba se vyhnout spojování stejně zatížených jedinců. Dědičnost těchto vad však není jednoduchá a např. nepřítomnost některých třenových zubů byla popsána různými modely dědičnosti, někdy i v závislosti na plemeni. A tak např. nepřítomnost P2 může být popsána modelem recesivní dědičnosti jednoho hlavního genu, zatímco chybějící P4 má mnohem komplexnější genetický mechanismus (3).

Další aspekt, kterému je třeba u LC v současné době věnovat větší pozornost, je typ skusu. Ideální je skus nůžkový, horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní čelisti nebo je mezi nimi mezera maximálně 1 mm a všechny třenové zuby nebo stoličky úplně dosedají. Přijatelnou variantou je i skus těsný nůžkový, kdy se horní i dolní řezáky dotýkají příliš nebo jsou dolní řezáky vychýleny v podélné ose dopředu. Podle standardu je také povolený skus klešťový. Při tomto typu skusu dosedají horní řezáky přímo na řezáky čelisti dolní, což způsobuje jejich rychlejší obrušování. To není ideální, ale neovlivňuje to v podstatě funkčnost chrupu a obě čelisti mají stejnou délku. U některých plemen, včetně LC, se tento typ skusu považuje za normální, i když někteří autoři ho považují již za méně závažný projev předkusu. Na druhé straně byl klešťový typ skusu pozorován i u volně žijících vlků a měla ho ca třetina zkoumaných jedinců.  Zdá se proto, že to nemůže být závažná vada, protože taková strukturní vada není u přírodních druhů do takové míry tolerována, zejména pokud na tom závisí přežití daného druhu.

Mezi závažnější vady však patří ty, které jsou způsobeny různou délkou horní a dolní čelisti. Předkus znamená, že spodní čelist je delší než horní a řada spodních řezáků se nachází před řadou řezáků horních. Takové postavení čelistí se vyskytuje normálně u některých plemen, které mají zkrácenou lebku, jako jsou boxeři, anglický buldog, shi-tzu, lhasa apso atd. Jinak se považuje spíše za méně rozšířenou vadu u plemen s normálními parametry lebky. Je to však vada jednoznačně geneticky podmíněná.

Podkus se vyznačuje zkrácením spodní čelisti a mezera mezi horními a dolními řezáky je širší než 2 mm. Tato vada se podle některých zdrojů projevuje v posledních letech u všech plemen častěji a na rozdíl od předkusu jsou za ni zodpovědné i faktory vnějšího prostředí, stejně jako dědičné dispozice. Podkus znamená oslabení spodní čelisti a ovlivňuje funkčnost chrupu více než předkus. Může to být vada získaná také během vývoje chrupu a to i díky nevhodné stravě v době růstu zubů a čelistí.

U LC se kromě chybějících zubů objevuje čím dál častěji skus klešťový a z těch závažnějších vad, předkus. Není pochyb o tom, že tyto vady a abnormality jsou dědičné. Růst čelistí je nerovnoměrný, každá roste v jinou dobu, faktory ovlivňující velikost čelisti jsou nezávislé na těch, které regulují velikost zubů, a jejich dědičnost zahrnuje řadu různých genů. Je velmi obtížné vady z chovu zcela eliminovat, protože neexistuje žádný samostatný „špatný“ gen, který by za to byl zodpovědný. Roli hraje v tomto případě i délka hlavy a nosu a je známá neúplná dominance kratší lebky. V případě LC by proto nebylo vhodné kombinovat rodiče s příliš odlišnými parametry lebky a mordy, protože potom se četnost těchto vad pravděpodobně zvýší. A to, že se jedinci tohoto plemene v délce svého nosu liší více než o třetinu délky, jsme prokázali již před časem přesným měřením.

Dědičnost a eliminace závažných vad chrupu je obtížná i u plemen početnějších než je LC. Díky složité, polygenní a často recesivní dědičnosti není možné u tak málopočetného plemene vyřadit z chovu všechny jedince, kteří nějakou z méně závažných vad vykazují. Ti, kteří mají vady závažnější, tj. prokazatelný předkus nebo podkus a chybí jim i nejdůležitější zuby, které zásadně ohrožují funkčnost chrupu, by do chovu zasahovat opravdu neměli. Nicméně v této chvíli není ani zcela jasné, jak početné jsou i méně závažné vady v celé populaci LC v Evropě. V zemi původu nejsou takové vady prakticky sledovány, neexistuje žádná statistika a pravděpodobně recesivní dědičnost některých abnormalit znamená, že přenašečů může být populace plná. Zvýšený výskyt klešťových skusů v posledních letech je proto varovným znamením, protože není zcela jasné, kam povede spojování jedinců s tímto typem v budoucnosti.

K tomu, aby bylo možno zmapovat četnost a závažnost vad chrupu u LC a vysledovat jejich zákonitosti a vztahy mezi postiženými a jejich předky, je třeba začít s důkladnější kontrolou odchovů a to nejlépe ve věku starším než 1-2 roky, kdy jsou tyto odchylky zcela patrné. Podle výše uvedené tabulky je zřejmé, že k usazování chrupu dochází poměrně dlouho, a i naše praktické zkušenosti potvrzují, že někteří jedinci, kteří v prvním roce života vykazovali ještě nůžkový skus, ve dvou letech měli již klešťový. To je úkol pro chovatelské kluby i samotné chovatele, protože tyto vady může snadno zkontrolovat každý trochu zkušený majitel či chovatel. Příslušnou statistiku četnosti těchto vad by však měly sledovat a zveřejňovat chovatelské kluby, protože jen to může poskytnout informace všem zodpovědným chovatelům, kteří to pro svá správná chovatelská rozhodnutí potřebují.

Napsala RNDr. Helena Synková

Nejdůležitější zdroje:

(1)    C.A. Sharp: So Bite Me: A Close Look at Canine Dentition, First printed in the Aussie Times, July-August 2002.

(2)    P. Hell: Gebißanomalien des westkarpatischen Wolfes und ihre Bedeutung für die Hundezucht

Zeitschrift für Jagdwissenschaft 36/4: 266-269. 1990.

(3)    Axenovich, TI; Zorkoltseva, IV; Aulchenko, YS; et al :Inheritance of hypodontia in Kerry Blue Terrier dogs. Russian Journal of Genetics 40/5: 529-536, 2004.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.